Problém autonomního nervového systému spočívá v tom, že prakticky neexistují žádné dostupné vyšetřovací diagnostické metody, které by jeho činnost mapovaly. Navíc
známe jen velmi málo chemických preparátů, které by byly specializované na léčbu poruch tohoto systému. Lékaři se tedy všeobecně soustředí na to, aby byl vyloučen původ
různých subjektivních potíží v poruše konkrétních orgánů, a aby bylo odlišeno, které
problémy jsou původu nervového. Jakmile si je lékař jistý, že se v daném případě nejedná
o onemocnění některého tělesného orgánu, pocity pacienta většinou bagatelizuje. To
často vyvolává u pacientů roztrpčení, neboť získávají dojem, že se jejich subjektivními
pocity nikdo nezabývá.
Někdy se stává, že se lékař zmýlí, označí původ potíží jako nervový, ovšem nakonec se ukáže, že tomu tak nebylo. Takovým způsobem vznikají často historky o neschopných lékařích. Například jedni známí mých rodičů mají v tomto ohledu velmi tristní zážitek. Bodání, píchání, palpitace a nepříjemné svírání u srdce, kterým
trpěl jeden z členů rodiny, bylo opakovaně diagnostikováno jako neuróza a přepracovanost. Jednoho dne však tento muž zemřel na náhlý infarkt, přestože mu nebylo ještě 50
let. Rodina celá desetiletí vyprávěla o velkém pochybení lékařů.
Autonomní nervový systém se podle jednoho z mých učitelů projevuje jako tisícihlavá hydra. Pro úplnost dodávám, že hydra je slovo řeckého původu a znamená vodního
hada či saň, která je charakteristická dorůstáním useknuté hlavy. Jde tudíž o zvíře
nezničitelné. Onen učitel tím myslel, že autonomní nervový systém dokáže napodobit
jakýkoli pocit a cokoli imitovat. Pokud je jeden symptom vyřešen, okamžitě se objeví
nový, zdánlivě s tím prvním nesouvisející ani charakterem ani lokalizací. Je třeba si
uvědomit, že autonomní nervový systém prostupuje každou buňku našeho těla a neexistují žádné orgány ani tkáně, které by jím nebyly ovládány. Jde o systém, který je společný celé živočišné říši, neboť organismus mnohých živočichů je řízen právě jím.
Autonomní nervový systém se ovšem nachází i v rostlinách, kde řídí pochody probíhající ve vegetačním období. Proto se často tento systém nazývá vegetativní nervový
systém, od latinského slova vegetus (hbitý, živý, svěží, čerstvý).
Většina lidí nemá o existenci tohoto nervového systému ani tušení, a tudíž se jim
špatně vysvětluje původ jejich potíží. Autonomní nervový systém řídí nejen pochody
ve všech orgánech od srdeční akce po trávicí procesy, vylučování enzymů a kyselin,
průsvit dýchacích cest, rytmus dechu, průsvit periferních tepen a stovky dalších dějů,
ale ovlivňuje také například hlad, sexualitu, žízeň, denní a noční rytmus, teplotu, krevní
tlak a další. Jde tedy o nesmírně rozsáhlý a důležitý nervový systém. Zásadní roli hrají především jeho dvě hlavní části – centrální a periferní.
Na obrázku (pozri dole) vidíme skladbu autonomního nervového systému. Nervový kmen, který je umístěn u páteře jako jakýsi uzlovitý provazec, je napojen na míchu, a to mezi každým obratlem. Mícha pak přepojuje tento systém do prodloužené míchy, mozkového kmene
a nakonec i do hypothalamu, odkud vedou cesty do lymbického systému. Ten je propojen do mozkové kůry a rozhoduje o lidských emocích.
Je tedy možné říci, že autonomní nervový systém nejen naprosto autonomně – tedy
bez naší vůle – rozhoduje o tom, co se v našem organismu děje, ale zároveň je modelován lidskými emocemi a mnoha dalšími činnostmi lidského mozku. Tím je ovšem dána
jeho značná poruchovost. V centrálním nervovém systému je řízen například krevní
tlak a dýchací rytmus (z prodloužené míchy) nebo polykání. Z hypothalamu je ovládán pocit hladu, pocit žízně, částečně je řízen i metabolismus, a to ze zadního laloku hypofýzy. Pro naši praxi je důležité, že tento nervový systém řídí funkci slzných žláz, činnost štítné žlázy, činnost epifýzy neboli šišinky, produkci cholesterolu v játrech, pohyby střevního traktu, vyprazdňování močového měchýře atd.
Základní funkce autonomního nervového systému jsou rozděleny na část tlumivou
a část vzrušivou – excitační. Většinu funkcí tohoto typu zastává oddíl zvaný sympaticus.
Je možné říci, že organismus je v podstatě řízen vyrovnáváním rovnováhy mezi těmito
systémy, tedy mezi vzrušivou a útlumovou funkcí autonomního nervového systému.
Přenášení vzruchu v autonomním nervovém systému se děje především prostřed nictvím dvou mediátorů – přenašečů, a to acetylcholinu a noradrenalinu.
Jde o látky, kterými je nervový systém napojen na nadledvinky, které se považují za nervový
útvar produkující různé látky a hormony.
Pro detoxikační praxi je důležité, že autonomní nervový systém je velmi citlivý na
toxiny všech druhů, především na neuroinfekce typu borrelie, tetanu a dalších. Lze
také pozorovat velkou citlivost na přítomnost vodivých kovů, na mikrobiální i metabolické toxiny. Jeho činnost však podléhá – jak už jsme si řekli – lymbickému systému,
a tudíž je velice ovlivnitelný i emocemi.
Z uvedeného můžete usoudit, že prakticky není možné vytvořit kompletní preparát,
který by dokonale řešil detoxikaci autonomního nervového systému. Tento systém budeme tedy ovlivňovat prakticky všemi detoxikačními preparáty, neboť snížení toxické
zátěže se vždy pozitivně promítne do funkce autonomního nervového systému. Často
používaným a velice účinným preparátem je v tomto ohledu JOALIS VEGETON, který v sobě zahrnuje alespoň základní toxiny ovlivňující chod autonomního nervového systému.
Téměř neznám pacienta, u něhož bych nezaznamenal poruchu autonomního nervového systému, a u kterého by nebylo třeba se jím zabývat.
Z praktického hlediska je například zajímavé, že žaludek, hojně opletený autonomními nervovými vlákny, je prakticky zásadním způsobem ovlivňován autonomním nervovým systémem, tudíž většina problémů se žaludkem se týká vlastně problémů tohoto
nervového systému. Toto rovněž platí u problémů se žlučníkem či tlustým střevem.
Kvalita autonomního nervového systému je nesmírně důležitá. Lidé s velmi stabilním
a funkčně plnohodnotným nervovým systémem se cítí subjektivně dobře a jejich organismus se dobře přizpůsobuje jakýmkoli podmínkám.
Naopak lidé, kteří mají labilní a na toxiny velmi citlivý vegetativní nervový systém, se cítí často velice špatně. Mají většinou mnoho problémů – špatně se přizpůsobují změnám teploty, bývá jim velmi horko nebo pociťují trvalý chlad, mívají problémy se žaludkem, žlučníkem, střevem, močovým měchýřem, s funkcí slinivky břišní a sexuálními funkcemi, s chladnými končetinami apod.
Autonomní nervový systém ovládá i potní a mazové žlázy, a tak za problémy s nadměrným pocením i s poruchami funkce mazových žláz je třeba hledat autonomní nervový systém. Je nutné naučit se důkladně diagnostikovat zatížení autonomního nervového systému a cíleně jej detoxikovat.
Stabilizaci autonomního nervového systému napomáhají například i dechová cvičení, pozitivně působí sport nebo sauna.
V některých částech těla, kde je autonomní nervový systém nakupen, vznikají často
problémy, které jsou diagnostickým oříškem i pro velmi zkušené lékaře. Takovou
problematickou oblastí je například tzv. atlantooxcipitální skloubení. Jedná se o místo, kde je lebka nasazena na poslední dva obratle krční páteře – atlas a čepovec. Zde je
velké nakupení uzlin autonomního nervového systému, jejichž větve vedou do oka,
ucha, ale například i k srdci, cévám vedoucím do hlavy a k dalším orgánům. Porucha
atlantooxcipitálního skloubení a dráždění těchto autonomních nervových center způsobuje výrazné, obtížně diagnostikovatelné
problémy. Zde může pomoci pouze detoxikace, tedy zbavení se ložisek a kovů, a uklidnění celého systému.
Stejně výrazné nakupení je i v uzlinách krční oblasti. Nejznámější je uzlina nejníže
položená, nazývaná gangliom stellatum (hvězdicovitá uzlina), která ovládá velmi rozsáhlou oblast srdce, zažívání, dýchání i cév.
Samostatnou kapitolou je pak autonomní nervový systém srdce, poháněný sinoatriálními a atrioventrikulárními uzlíky. Srdce je však mimo tento zcela samostatný autonomní nervový systém napojeno ještě na řadu autonomních vláken z jiných oblastí – z oblasti
krční páteře nebo z oblasti nervových uzlů jiných částí organismu. Z toho vyplývá například velký vliv emocionálních procesů na srdce.
Jedna z nejznámějších pletení je tzv. plexus coeliacus (solární pleteň), ovládající
velkou část horní poloviny břišních orgánů. Je nesmírně důležité odlišovat potíže, které jsou způsobeny disbalancí tohoto systému. Jediným specializovaným preparátem je JOALIS VEGETON. Nicméně i preparáty týkající se psychiky, jako JOALIS STRESON, NO DEGEN, ale i ANTIMETAL, IONYX, LYMFATEX aj., se velmi dobře hodí pro postupnou
úpravu autonomního nervového systému.